Vosy a sršně - užitečné, nebo nebezpečné?
Ačkoliv jsou vosy často označovány jako škůdci, není to opodstatněné. Zemní vosy (v. obecná, v. útočná) sice někdy napadají včelstva, loví včelí létavky a kradou med, nemají ale na početnost včelstev významný vliv. Na včely útočí i sršeň obecná, nejedná se ovšem o většinu její kořisti a navíc nejsou sršně hojné. Agresivita není zdaleka tak vysoká, jak se traduje.
Agresivita
V České republice se prakticky nesetkáme s druhem, jehož dělnice by bránily samy sebe tak srdnatě, jak se to popisuje (nejen) v internetových článcích. Na evropské poměry agresivní vosy mohou člověka bodnout, pokud jsou silně podrážděny, tzn. přimáčknuty nebo pronásledovány a napadány například mácháním rukama. Pokud se ale člověk brání pasivně, tedy odhání vosu, která ho otravuje, je velmi nepravděpodobné, že dojde k použití žihadla.
Je snazší vyprovokovat matku než dělnici. Matka je totiž pokračovatelkou genetické linie a pokud zemře, už nemůže vytvořit nové společenství vos. Pokud již rozvinuté hnízdo (s dělnicemi) ztratí matku, možnosti předání genů jsou značně omezeny (dělnice mohou naklást pouze vejce samců).
Proto dělnice brání své hnízdo agresivněji než samy sebe. Dělnice není pokračovatelkou rodu – pokud zemře, nepatrně se sníží úspěšnost kolonie, která ale nezanikne. Pokud vosa zemře a při posle
dní obraně použije žihadlo, je to prospěšné všem vosám – útočník, pokud se nejedná o specializovaného lovce, se naučí vosy respektovat pro jejich žihadlo a v budoucnosti je už nenapadne. Dělnice vos se přesto nesnaží řešit konfliktní situace útokem. Přímý negativní dopad na člověka je tedy nízký, jelikož k bodnutí mimo hnízda často nedochází. Vosí jed navíc není nijak silný, smrtelná dávka i pro dítě se počítá ve stovkách nebo tisících žihadel. Výjimkou jsou alergici, jejihž imunitní systém reaguje přehnaně a může způsobit dočasné zdravotní potíže, zřídkakdy i smrt.
Co se týče agresivity u hnízda, dovoluji si tvrdit, že vosa obecná či útočná se (navzdory názvu druhé jmenované) ani u hnízda nenechá jen tak něčím rozhodit. V těsné blízkosti vletových otvorů zemních hnízd obou druhů jsem strávil mnoho hodin a žihadlo jsem dostal pouze jednou. Kdysi jsem
totiž dráždil obyvatele hnízda vosy obecné a pokusil se chytit jednou ze strážkyň do lahve. To bylo i na jinak klidnou vosu moc, proto lahev obletěla a bodla mě do prstu. Instinktivně jsem ji setřepal z prstu a utekl.
Opylování
Vosy neopylují v tak velké míře jako včely. S vosími opylovači se setkáme na jaře, kdy mladé královny doplňují cukry sběrem nektaru. Později se dělnice částečně živí výživnými výměšky larev, proto v létě některé vosy přestanou květy navštěvovat. Vytrvají dlouholebé vosy, které opylují hlavně živé ploty a miříkovité rostliny a vosíci, kteří opylují celou sezonu a mají širokou škálu navštěvovaných rostlin, přestože jejich larvy nektar a pyl obvykle nepřijímají. Evolučně může snadno dojít ke vzniku primárně opylujících vos, pokud je to výhodné. Běžné vosy, i poku
d mají ve zvyku obohacovat svůj jídelníček o nektar, však nejsou přizpůsobeny stavbou těla, přechod proto vyžaduje jisté proměny. K takovému přechodu došlo, známe totiž i medovosy (Masarinae). Běžně se ale s nimi nesetkáme.
Lov
Nyní se dostáváme k hlavnímu přínosu vos. Na YouTube jsem viděl už několik videí v angličtině od lidí, kteří s vosami zkusili soužít a nechat si je žít v zahradě. Pokud vím, nikdo z nich si nestěžoval, naopak vosy chválili za jejich pomoc.
Ty nejčastěji zatracované společenské vosy jsou jakožto hubitelé housenek i jiného hmyzu velmoc, a to nejen v řadách hmyzu. Právě to, že jsou společenské a staví si tedy velká hnízda, je hlavní výhodou vos. Jelikož je generační cyklus krátký, vosy se rychle přemnoží, pokud je přemnožená kořist, a výrazně sníží její množství. Někdy mohou být přemnožené vosy problém, ale naštěstí mají u nás predátory - kterých si však bohužel neceníme a hubíme je pro jejich údajnou nebezpečnost a jedovatost.
Predátorů vos je mnoho, ale sršně mají důležitou výhodu - v průběhu roku se vystřídají 3-4 generace, což u většiny ostatních predátorů neplatí. Pokud je vos opravdu hodně, predátoři vychovají více potomstva. Tato "překrmená generace" se ale vyvine v predace schopného dospělce většinou až za rok. Jelikož je životní cyklus vosích hnízd jednoletý, množství vos se také každý rok výrazně mění. Je tak třeba, aby byla nová generace dospělá a lovu schopná ještě v sezoně, což se právě u sršní děje. První generace sršní tak díky přebytku potravy (tzn. vos) vychová více nových sršní, které se vylíhnou asi za měsíc a i ty budou přemnožené vosy hubit. Počet sršní a proto i ulovených vos (zjednodušeně řečeno) exponenciálně roste každou generaci.
Zjednodušený příklad:
Vosy jsou přemnožené a pro každého predátora je ulovení vosy 2x rychlejší. Každý tedy uloví dvakrát více vos v daném čase.
Predátor s jednoletým generačním cyklem tak uloví dvakrát více vos než obvykle a vychová dvakrát více potomstva, které se ale vylíhne až za rok, kdy už vosy třeba přemnožené nejsou.
První generace sršní uloví 2x více vos než normálně a vychová 2x více nových sršní než normálně.
Druhá generace sršní je tak 2x početnější a každá ze sršní uloví 2x více vos. Je tak uloveno 4x více vos.
Třetí generace uloví 8x více, čtvrtá 16x více atd. Sršní kolonie mají 3-4 generace.
Jakmile se počet vos výrazně sníží, sníží se i reprodukční potenciál sršní, jelikož se nemůže o přebytek vos opřít. Sršně tak vosy zcela nevyhubí, pouze sníží jejich množství na normál, což je ideální stav.