Životní cyklus
Založení hnízda
Mladé samičky (budoucí královny-matky) se páří na podzim, kdy se slétají na určitá místa a páří se se samečky jiných kolonií. Poté si najdou místo na hibernaci, některé druhy se shlukují (přezimuje více samic pohromadě). Typickým úkrytem jsou malé chodbičky v zemi, otvory ve dřevě apod. (V zahraničí existují i vosy, které přezimují jako včely v roji. Naše vosy zakládají hnízda bez rojů.) Na jaře, v březnu až květnu, se samice probudí a hledají místo pro hnízdo. Zemní vosy hledají opuštěné nory hlodavců a temné prostory například v hromadách dřeva. Dlouholebé vosy si zakládají hnízdo ve větvích nebo na trámech, závisle na druhu a prostředí. Budoucí matky postaví malé hnízdečko s obalem, ve kterém vychovají dělnice. Sršně obecné hnízdí v dutinách stromů, které tvoří přirozený obal hnízda, stejně jako nory u zemních vos. Někdy ale sršně postaví hnízdo i zavěšené na trámu např. na půdě, či na větvi, jako dlouholebé vosy.
Matka se musí o hnízdo starat sama. Vzhledem k její nadměrné velikosti může být její kořist trochu pozměněna oproti kořisti dělnic. Maso z úlovku přinese matka do hnízda a krmí jím larvy. Z masa dovedou larvy extrahovat látky, které nejsou tak důležité pro jejich rozvoj, ale výživné pro dělnice nebo matku. Z larválního stadia přechází plod do stadia kukly, kdy si larvy upletou víčko na své buňce a během několika dní se přemění na dělnici. Vosa se pak prokouše ven. Buňka je vyčištěna a použije se ještě asi třikrát.
Výjimka jsou vosíci, kteří zakládají hnízdo sami, ale pokud nemůže některá samice najít pro hnízdo místo, připojí se k budovatelkám již vznikajícího hnízda. Takových samic bývá mnoho, proto vznikají malé skupinky. Když však dojde na kladení, samice začnou o práva matky bojovat. Podle jejich úspěchů se jim na čelním štítku vytvoří černé útvary, vyznačující společenské postavení. Jediná, dominantní matka klade a ostatní pracují jako dělnice. Po vylíhnutí skutečných dělnic jsou ale ostatní matky vyhnány a hnízdo funguje podobně jako u ostatních vos.
Rozvoj hnízda
Po vylíhnutí dělnice přebírají funkci létavek a matka se soustředí jen na kladení vajíček. Běžně jsou dělnice nejprve létavkami a ve druhé fázi života hlídají hnízdo a podílí se na údržbě hnízda. Létavky obvykle přinášejí masitou potravu, ale i sacharidy. Těmi pak krmí ostatní dělnice. Krmení může být komunikačním prostředkem – dělnice si předají chemické signály, nebo tak udržují jednotný pach kolonie, podle kterého se poznají. Některé létavky seškrabují ze stromů a hlavně starého dřeva stavební materiál, který v rozžvýkané podobě nanáší na potřebné místo. Když dřevo ztuhne, vznikne papírovina, která má dobré izolační vlastnosti a neprotéká. Zemní vosy musí pro rozšíření hnízda vyhrabat větší prostor. U zavěšených hnízd vosy vykusují papírovinu z obalu zevnitř a nanáší ji po opětovném navlhčení zvenku. Obal se tak rozšiřuje a hnízdo roste.
Dělnice neustále rozšiřují hnízdo. Jsou schopné spolupráce na vysoké úrovni a stavební práce jsou přizpůsobeny plodnosti matky. Termoregulace je náročnější, když je moc velké hnízdo, při malém hnízdě není možné najít místo pro všechen plod. Z toho důvodu je koordinace důležitá. V některých knihách se dočteme, že vosy (většinou sršeň obecná) používají hnízdo opakovaně. Jen těžko se to dá považovat za pravdu, jelikož samotná matka by při vývoji prvního plodu nebyla schopna velké hnízdo optimálně vyhřát. Potvrzuje to i mnoho vědeckých publikací.
Populační vrchol a zánik
V létě vosy postaví nové matečníky, do kterých matka naklade vejce mladých samic. Vejce samců jsou ve speciální části hnízda. K nakladení vajec pohlavních jedinců dochází závisle na druhu v raném až pozdním létě. Vosy dlouholebé mají kratší populační cyklus a vychovají matky a samce dříve než sršně. Nejpozději jsou zemní vosy. Při výchově mladých samiček je vše ostatní zanedbáno, jelikož ony jediné mohou další jaro pokračovat v šíření genů. Úlohou samců je pouze oplození samic, před zimou umírají. Někdy samci vyletují z hnízda ven jako dělnice. Nemají sice žihadlo, jejich hodnota v boji s ostatním hmyzem ale není tak nízká. Silná kusadla jsou hodnotná zbraň, i když samčí kusadla nejsou tak mohutná jako kusadla dělnic. Stará matka odlétá a venku pak uhyne hlady. Plod dělnic je zanedbán, buď je použit jako potrava pro důležitější plod, zkonzumován nebo vyhozen. Dělnicím se v nepřítomnosti kladoucí matky vyvíjí vaječníky, čemuž matka za svého života bránila chemickými látkami (feromony). Dělnice ale nejsou oplozené a proto kladou jen vejce samců. Po odletu samců a samic, kolonie zaniká, jelikož dělnice vymírají bez náhrady. Dlouholebé vosy vymřou už na konci léta, sršně a vosíci v říjnu až listopadu a zemní vosy nejpozději, v listopadu až prosinci. Sršně asijské vymírají údajně přibližně ve stejnou dobu jako zemní vosy. Mladé samičky-budoucí královny se spáří, přezimují a cyklus se opakuje.
